Čekání na berounskou tramvaj

[Patrik Pařízek]

Čekání na berounskou tramvaj

Zde můžete vložit váš ohlas na happening. Stačí kliknout na REAGOVAT.

[Berounský deník]

Kvůli tramvaji se v Berouně lidé sejdou v oblečení z první republiky



BEROUN - Splnit přání prvorepublikových obyvatel Berouna chtějí v Muzeu Českého krasu v Berouně. Na pátek 6. května chystají od 14 hodin na Husově náměstí happening s názvem Živý obraz Čekání na tramvaj.
Akce je inspirována pohlednicí, kterou kolem roku 1904 vydal berounský knihkupec Václav Anthony. Na husově náměstí jsou vidět tramvaje a několik lidí.
"Představa o budousnosti v Berouně se od té dnešní trochu lišila. Ne vždy se musí futuristické předpovědi vydařit. Můžeme to využít jako podnět pro netradiční setkání. Proč nesplnit přání našich pradědečku alespoň na jeden den," uvádí Patrik Pařízek z berounského muzea. Živý obraz má znázorňovat čekání na opožděnou tramvaj. V ideálním případě mají účastníci akce přijít v oblečení ve stylu první republiky, ale není to podmínka. Na zastávce u muzea bude čekat i průvodčí, který cestujícím označí jízdenky berounské elektrické dráhy.
"Sejdeme se v kostýmech, máme připravený i kousek koleje z muzea, na kterou slavnostně poklepeme. Ale tramvaj nepřijede, budeme na ni jen čekat, je to recese," dodává Pařízek.
Namísto přivítání tramvaje tak v 16 hodin zahájí v muzeu výstavu výtvarných prací žáků berounských základních a středních škol na téma Tramvaje v Berouně.

[Květa Hrbáčková]

Během měsíce března jsme s dětmi ve školní družině malovali tramvaj, která se právě projíždí po berounském Husově náměstí. Motivací nám byla stará pohlednice, kterou kolem roku 1904 vydal berounský knihkupec Václav Athony. Za nedlouho jsme se dověděli, že na Husově náměstí proběhne 6. května akce, která ponese název „Živý obraz“, který bude do jisté míry čekáním na tramvaj. Rozhodli jsme se s dětmi 2. oddělení ŠD, že se akce zúčastníme. Děti si sehnaly obleky, které v té době před 100 lety lidé nosili. Nejlepší z nás byla Janička Fortuníková, která akci prožívala opravdu od srdce. Ta se vskutku přenesla do doby před 100 lety. K nám se pak přidaly i děti 3. oddělení. Vyrazili jsme všichni společně na náměstí. Přesně ve 14. hodin se otevírají dveře Muzea Českého krasu a z nich vychází pracovníci muzea, oblečení ve stylu první republiky. Někdo nese kufr, někdo tašku, jiný nese klec s živým potkanem. I oni jdou čekat na tramvaj… Přiřazujeme se k nim a společně obcházíme náměstí. Lidé kolem se na nás dívají, asi nevědí, co se děje. Vracíme se zpět na tramvajovou zastávku ke kašně. Zde na zemi leží i kolejnice. Ale tramvaj zatím nikde. Asi má zpoždění. Čekáme dál, co bude následovat. Abychom si zkrátili dobu čekání, pan Pařízek vytahuje menší kufřík a na náměstí u kašny instaluje pradávný gramofon. Ten jsme nikdy nikdo ještě neviděl. A to bude hrát? Na to se položí deska? A vždyť tu není elektřina? Ano, není, ale to nevadí. Gramofon má kliku. Tou se chvíli zatočí a deska bude hrát. To je bezva. Dobu čekání zkracuje i tanec. Ale čekání na tramvaj je dlouhé. Jestlipak se dočkáme. Za chvíli budeme odcházet. Tramvaj asi někde zabloudila a k nám již nedojela. Na zemi leží kolejnice. Bylo by to hezké, kdyby po náměstí tramvaj jezdila. Proto každý účastník poklepává kolejnici a vznáší svůj proslov. I my jsme si přáli. Přichází pán průvodčí a rozdává lístky na tramvaj. Že by přeci jen přijela? Na okraj kašny si pokládá štípací strojek. My všichni k němu přistupujeme a on nám cvakne lístky, alespoň symbolicky, jakoby tu ta tramvaj byla a my se s ní projížděli po Berouně. „Akce se nám líbila, ale škoda, že ta tramvaj opravdu nepřijela,“ říkají děti. Na závěr jsme si všichni slíbili, že se za rok tady sejdeme znovu. „A to by bylo, aby ta tramvaj nebyla“ – říkají děti.

[Igorek]

Bojím se toho, že čekání na tramvaj bude v berouně trvat tak dlouho, dokud se nespojí s berounem Praha v jedno město. Takže taková psychologie alias sci-fi příběh.