od Květa Hrbáčková » 14 kvě 2011, 21:49
Během měsíce března jsme s dětmi ve školní družině malovali tramvaj, která se právě projíždí po berounském Husově náměstí. Motivací nám byla stará pohlednice, kterou kolem roku 1904 vydal berounský knihkupec Václav Athony. Za nedlouho jsme se dověděli, že na Husově náměstí proběhne 6. května akce, která ponese název „Živý obraz“, který bude do jisté míry čekáním na tramvaj. Rozhodli jsme se s dětmi 2. oddělení ŠD, že se akce zúčastníme. Děti si sehnaly obleky, které v té době před 100 lety lidé nosili. Nejlepší z nás byla Janička Fortuníková, která akci prožívala opravdu od srdce. Ta se vskutku přenesla do doby před 100 lety. K nám se pak přidaly i děti 3. oddělení. Vyrazili jsme všichni společně na náměstí. Přesně ve 14. hodin se otevírají dveře Muzea Českého krasu a z nich vychází pracovníci muzea, oblečení ve stylu první republiky. Někdo nese kufr, někdo tašku, jiný nese klec s živým potkanem. I oni jdou čekat na tramvaj… Přiřazujeme se k nim a společně obcházíme náměstí. Lidé kolem se na nás dívají, asi nevědí, co se děje. Vracíme se zpět na tramvajovou zastávku ke kašně. Zde na zemi leží i kolejnice. Ale tramvaj zatím nikde. Asi má zpoždění. Čekáme dál, co bude následovat. Abychom si zkrátili dobu čekání, pan Pařízek vytahuje menší kufřík a na náměstí u kašny instaluje pradávný gramofon. Ten jsme nikdy nikdo ještě neviděl. A to bude hrát? Na to se položí deska? A vždyť tu není elektřina? Ano, není, ale to nevadí. Gramofon má kliku. Tou se chvíli zatočí a deska bude hrát. To je bezva. Dobu čekání zkracuje i tanec. Ale čekání na tramvaj je dlouhé. Jestlipak se dočkáme. Za chvíli budeme odcházet. Tramvaj asi někde zabloudila a k nám již nedojela. Na zemi leží kolejnice. Bylo by to hezké, kdyby po náměstí tramvaj jezdila. Proto každý účastník poklepává kolejnici a vznáší svůj proslov. I my jsme si přáli. Přichází pán průvodčí a rozdává lístky na tramvaj. Že by přeci jen přijela? Na okraj kašny si pokládá štípací strojek. My všichni k němu přistupujeme a on nám cvakne lístky, alespoň symbolicky, jakoby tu ta tramvaj byla a my se s ní projížděli po Berouně. „Akce se nám líbila, ale škoda, že ta tramvaj opravdu nepřijela,“ říkají děti. Na závěr jsme si všichni slíbili, že se za rok tady sejdeme znovu. „A to by bylo, aby ta tramvaj nebyla“ – říkají děti.